V Kravařích pohoda, klid

    Celý den začal poněkud hekticky, ráno mi hned volala Katka, že asi přijede pozdě do Opavy, protože vlak kterým se přesouvala z Ostravy má poruchu nebo co a už dost dlouho stojí. Okamžitě jsem tedy vyslal rychlou spojku, aby ji z děhylovských polí včas zachránila. Leo, který měl již na palubě Michala uháněl co mu jeho lidový vůz dovolil, mezi tím se ale vlak rozjel a protože šlo o přímý vlak, bylo nutné se pro Katku vrátit zpět do Opavy.

    Druhé auto vyrazilo se zbytkem týmu podle plánu. Cestou na zápas jsem povzbuzoval hráče tím, že mám již nějakou dobu v počítači uložený obrázek kanárka, a že stále čekám na zápas, po kterém bych mohl tímto obrázkem ozdobit článek. Jelikož jsme jeli k utkání poměrně silní, měl jsem jen strach, abych to družstvu nepokazil já, protože mě čekal na první desce jasně nejsilnější hráč soupeře. Po příjezdu do příjemně vytopené místnosti (toto jsem si opravdu v duchu při příjezdu řekl, aniž bych věděl co mne ještě potká) se ukázalo, že tato má obava je zbytečná, protože Marek Weczerek odjel na Slovensko a má drobná příprava tedy bude odložena do šuplíku.

    Zápas byl zahájen v poklidu, přece jen se s místními dobře znám, Kravaře jsou mé rodné město. Domácí byli ochotni chvilku počkat než Leo dojede do cíle opavské rallye. Čas ve kterém dojel etapu  z opavského Východního nádraží na kravařskou faru zde pro jistotu nebudu uvádět.

    Ihned co se roztikaly digitální hodiny se do sebe soupeři zuřivě pustili. Bylo vidět, že moc remíz v utkání nebude. Leo bohužel přepálil start své partie a v první zatáčce skončil v přikopě. Nepříznivý stav okamžitě srovnal navigátor Michal, který svého soupeře rychle roztrhal, připsal první výhru v soutěži v této sezóně a dvojice tak mohla pokračovat rychlostní zkouškou zpět do Opavy a dál. Za stavu 1:1 jsem moc neměl možnost sledovat ostatní partie, jen to tak nějak vypadalo všude dobře. Akorát Luboš si stěžoval, že to hraje poslední dobou nějak špatně, ostatní hráči u svých partií spokojeně pomlaskávali. 

    Nudu v hrací místnosti přijeli zahnat hráči Dolního Benešova, kteří mi jako vedoucímu soutěže přinesli zvěsti o událostech na druhém konci okresu.  Jako naschvál s tím přišli v klíčové fázi mojí partie, ale nechci se na nic vymlouvat, tahy které jsem zahrál, bych asi zahrál i kdyby mě nikdo nevyrušil. Partii jsem stejně vyhrál, tak není důvod to rozvádět.

      Moje partie se díky silné časové tísni ocitla na houpačce, každou chvíli byl vyhraný někdo jiný, nakonec vše přešlo do poklidné pěšcovky. Již jsem začal přemýšlet, že nabídnu remízu, když v tom mi soupeř podával ruku s tím že se vzdává. Ihned po podepsání partiáře jsem mu ukázal že partie je remíza. Nevím čím jsem si to zasloužil, ale poslední dobou mi přeje neuvěřitelné štěstí.

    Ostatní partie se již dohrávaly v poklidu, naši hráči postupně uplatňovali své různě velké výhody a zápas skončil drtivým výsledkem 1:7. Volám jen Leovi, že nám pokazil kanára a že jestli to udělá příště tak si to slízne.

Přikládám lehce okomentovanou svoji partii, pokud mi někdo další pošle svou partii rád ji tady doplním.

PS: Ze zápasu v Budišově se stala celostátně známá kauza. Všechny netrpělivce, kteří mě bombardují dotazy jak se to rozhodne prosím o strpení. Rozhodnutí je v době psaní tohoto článku na spadnutí. 

Godovský Jiří - Pavera Vít