V Benešově s odřenýma ušima

Do Benešova jsme jeli bez našich předních posil, ale i tak jsme si dělali zálusk na výhru. V autě cestou na zápas jsem tipoval, že bychom mohli vyhrát 4,5-3,5.

Na druhé a čtvrté desce jsme to museli dát rychle za remízu. Robert pospíchal z rodinných důvodů domů a jemu soupeři se rychlé ukončení partie také hodilo.

Luboš se necítil dobře zdravotně, takže si vytvořil pěknou pozici a po konzultaci se mnou se dohodl se soupeřem na remíze. Dvoje bíle figury tedy rychle skončily a s Michalem jsme si řekli, že to tedy musíme vepředu vyhrát na černých deskách.

Vzadu jsem to sledoval jen po očku, ale nikde jsme nestáli vyloženě špatně, dokonce bych řekl že lépe. Tupá remíza vznikla u Tomáše, kterému jsem řekl, že pokud tam není co zkoušet tak ať to tedy dá za remízu. Moje patie byla poměrně jednoduchá, soupeř se mě snažil překvapit zahájením a nehrál obvyklé e4, ale d4. Zvolil však zahájení, které taky bílými hrávám a tak jsem se ho pokusl prověřit ve vedlejší variantě, což brzo slavilo úspěch, protože jsem získal čistého pěšce, přešel jsem do věžové koncovky, kterou sice počítač hodnotí jako rovnou, ale moje tahy byly poměrně jednoduché, zato bílý musel reagovat velmi přesně a nacházet dost nelidské tahy, což se mu nepovedlo a podařilo se mi tak připsat první naši výhru v zápase. Mezitím Michal získal figuru, pan Staněk ztratil docela slibnou výhodu, Danek pokazil nadějnou koncovku a Karel Hasík stál přinejmenším podezřele.

Jako další skončil pan Staněk, který nakonec musel vzít remízu v pozici, kde už nešlo nic hrát. V tu chvíli to vypadalo že zápas skončí 4-4. Michal stál na výhru a Danek s Karlem na prohru. Navíc mě lehce znervózňovalo Michalovo komplikované uplatňování materiálu navíc. Michal měl dost pasivně postavené figury, zato jeho soupeři pěkne spolupracovaly, takže to mohlo dopadnout i špatně.

Danek nakonec musel vzdát, Michal dle mého soudu mohl ztratit figuru, i když Michal po partii tvrdil že ne (doplněno  20.10.17:00 -  Michalův počítač taky tvrdí že ne). Nevím partiář jsem už neviděl. Každopádně se konečně rozehrál a začal soupeři hrozit maty, takže to vypadalo, že určitě neprohrajeme. Mezitím se povedl husarský .kousek Karlovi, který hrál koncovku s králem a jezdcem proti králi, střelci a dvěma pěšcům. Jeden pěšec byl krajní a druhý na opačném křídle. Koncovka to nebyla úplně triviální, ale vyhrávat by se to mělo i na téhle úrovni. Karlovi se ale podařilo ve spolupraci se soupřem uzavřít bíleho krále v rohu tak, že odtamtud nemohl ven a druhého pěšce navíc si mohl pohlídat jezdcem. Ještě to ale vylepšil vynucením věčného šachu. To byla trochu tvrdá rána pro soupeře, kterému jsem v tu chvíli vůbec nezáviděl, ale je to sport, musí se hrát na plno až do konce. Nakonec se vzdal Michalův soupeř v beznadějné pozici a tak jsem slavili nejtěsnější vítězství.