Těsná prohra v Ludgeřovicích

Když jsme do Ludgeřovic vyjížděli, měl jsem představu, že v této sestavě houževnaté soupeře přehrajeme. Nestalo se tak, docela nešťastně jsme těsně prohráli 3,5:4,5.

K jednotlivým šachovnicím.

1.Vladimír Škrle – Martin Pardy

Martin získal během zahájení velmi komfortní pozici, ve které bylo pouze otázkou času , kdy dojde ke sklízení pěšců soupeře. Hrubou chybou se ale Martin dostal do situace, kdy s věží odolával dvěma střelcům a při přítomnosti pěšců na třicet tahů bojoval za ztracenou věc.

2.Luboš Kozák – Petr Pudich

Bílými figurami jsem ze zahájení vyšel lépe s prostorovou převahou, kterou jsem zvětšoval a využil pasivního postavení soupeře k úspěšnému útoku na jeho krále.

3.Jiří Špála – Pavel Martínek

Pavel,na rozdíl od partie v minulém kole, hrál odpovědně a podstatně pomaleji a pozorněji. Přesto se dostal černými figurami do stísněného postavení, ve kterém tahal za kratší konec. Houževnatou hrou se ale ubránil a nakonec se soupeři za přítomnosti holých králů dohodli na remíze.

4.Petr Martínek – Jaroslav Melecký

Letos to Petrovi nejde. Dosáhl sice příjemné pozice po zahájení, ale v dalším průběhu jej soupeř zcela přehrál a přešel do vyhrané koncovky s figurou více.

5.Petr Gazda – Katka Skočková

Katka svou partii nezačala nejlépe, ztratila v zahájení pěšce s horší pozicí. Postupně ale šikovně vyrovnala hry a získala pěšce zpět s plochou remízovou pozicí s různobarevnými střelci. Vzhledem k velmi nepříznivému vývoji nepřijala soupeřovu nabídku remízy, při své bojovnosti přetáhla strunu a prohrála. Velká škoda.

6. Leo Müller - Jaroslav Orság

Leo přijel do hrací místnosti se zpožděním, během dvaceti minut zremizoval a jak s horečkou přijel, tak s horečkou odjel domů se kurýrovat. Moc si Leovy obětavosti vážím.

7. Radim Kočur – Antonín Staněk

Jako již mnohokrát měla tato partie následující průběh: Tonda jako černý stojí stísněně ale pevně, vyrovnává postupně hru, získává figuru, staví si další dámu. Soupeř vzdává. Klidná síla. Obdivuhodné.

8. Karel Hasík – Miroslav Marčík

Karlovi se příliš nevyvedlo zahájení a celou střední hru musel hlídat hrozby soupeře. Nakonec přešla partie do zajímavé asymetrické koncovky pěšců, ve které nakonec Karel byl málem úspěšný, nebýt toho, že soupeř znal studiovou cestu k remíze. Tady si cením toho, že za nepříznivého stavu (kdy jsme v poslední hrané partii potřebovali vyhrát a tak zachránit remízu) hrál Karel vytrvale horší koncovku a zkoušel soupeře přehrát. Takhle hrát za tým – to není běžné.

Děkuji všem hráčům za bojovnost a obětavost, byl to dobrý boj. Luboš Kozák