Radosti kapitána aneb proč má kapitán šedivé vlasy
Po týdnu si dovoluji s malým nadhledem okomentovat zápas Orlíků“A“ s Vrbnem. Jelikož jsem zažil při této příležitosti tolik radosti jak málokdy předtím, tak jsem to zvýraznil i v titulku. Soupeř přijel v nejsilnější možné sestavě – jednička až osmička jejich základu, dokonce přijeli i s devítkou jako náhradníkem.My nastoupili posíleni o Pavla Hromadu na první desce, poněkud oslabeni o absenci Lea (svištěl mu byznys na „Sedle“) a o Bohouše (trochu se zdravotně necítil a vzal na sebe roli rozhodčího).
Takže.
Radost první.
Je za tři minuty devět a já vyplňuji za domácí soupisku. Opakovaně se ujišťuji, že nám chybí hráči na první a druhé šachovnici. Pomalu vyplňuji formulář-pěkně pomalu,prostě s rozvahou, která je k vyplnění tak složitého formuláře jako je soupiska, jistě nezbytná. Snad se konečně objeví Bohouš, který pro Michala Solného obětavě zajížděl. Je přesně devět-a objevuje se Pavel Hromada-jako Fantomas, tedy dokonale přesný-a s „fantomasím“ klidem mi hlásí-však teď bijí zvony na kostele,no ne? Měl pravdu. Pokračuji v rozvážném dopisování naší sestavy-a v devět nula čtyři se objevuje Míša, zcela v klidu. On ano. Já ne. Nyní jsem postřehl, že v okolí postrádám Jirku Pardyho, vždy dochvilného a přesného. Pro jistotu se ptám Vítka, kde Jirka je. Odpověď je krátká a přesná-nevím. Ha. Následuje úprk do vedlejší kuchyňky a telefonát Jirkovi. Jiří opět krátce a přesně-právě jsi mě vzbudil. Aha. Ta už jen rychlá dohoda, ať zavolá Bohoušovi, ten je asi někde mezi Opavou a Slavkovem.A úprk do hrací místnosti- a už méně rozvážně dopisuji soupisku a zastupuji rozhodčího (Bohouše,který v roli taxikáře přiváží Jirku) při zahájení zápasu. Jsem poněkud orosen,hosté jsou trpěliví. Ve čtvrt na deset přijíždí Bohouš a přiváží Jirku.
Jsme kompletní-mám radost.
Radost druhá.
V první hodině zápasu se nic podstatného neděje, všichni hráči našeho týmu stojí hezky, a s výjimkou Katky, v příjemných pozicích. Pavel v zahájení útočně naladěn.Vítek spokojen, pozici na šachovnici měl před sebou mnohokrát. Míša v oblíbené Vídeňské radost pohledět. Jiří se postupně probouzí ve výměnných španělských vodách. Já ve vodách sicilských taky spokojen. Vedle mne Katka v pozici, které nerozumím, pozice pasivní,Katka je zabalena jako balík k odeslání. Doufám, že ne do věčných lovišť. Tonda již začíná soupeři odebírat pěšce-určitě vyhraje (jak to ,kruci, Tonda dělá-v klidu a bez násilí přesvědčí soupeře k odevzdání bodu?).Na osmičce si soupeři ještě po hodině hry nevzali ani jednu figurku, zato zablokovali vše co zablokovat jde.
Pak se to začíná lámat. Jirka Pardy v složité pozici blízké koncovce nabízí remízu, v pozici se necítí. Remíza přijata. Vyhrává Tonda Staněk , jeho soupeře přestalo bavit se dál dívat na to, jak si Toník staví dámu. Pak Pavel Hromada někde přetahuje útok, „vráží“do soupeře kvalitu, soupeř útok odvrací a vítězí. Pak přidávám bodík já, když využívám menších nepřesností soupeře ve střední hře. Dlouho na sebe nenechává čekat remíza Viliama Kovacse, kdy přes dokonale postavený šestnáctipěšcový val nebylo možno bez přílišného rizika dělat nic-remíza. Na 4:2 zvyšuje Vítek Pavera, přehrává svého soupeře a má tři pěšce navíc. Kýžený vítězný půlbodík přidává Michal Solný-ve výrazně lepší pozici( i když ke konci mi opět začaly šedivět vlasy) nabízí remízu, která je přijata. Jak již začíná být tradicí, poslední končí Katka Skočková-a taky tradičně-vítězně. Sice trochu se štěstím, ale štěstí přece přeje připraveným.
Vyhráváme 5,5-2,5-mám radost.