Hrabyně na lopatkách

K poslednímu zápasu letošní sezony Orel Opava B zavítal do Hrabyně. Naše sestava měla trhliny v podobě  neúčasti našich prvních desek. Vzhledem k jistotě udržení v této soutěži  to nemělo na naši  nervovou soustavu žádný vliv a tak  jsme si jeli jen vychutnat poslední soutěžní zápas. Soupeř svou sestavu taky moc nevyšperkoval tím nejlepším vzhledem k postavení v tabulce a tak se čekal vyrovnaný souboj. Jako první vyhrál Erik, který jako obyčejně rozehraje partii celkem bez výrazných slabin, pak  vrazí soupeři figuru a začíná přemýšlet co s prohranou partií. Erikova soupeřka měla pro jeho hru pochopení, a místo aby ho brzy dorazila tak si komplikovala situaci tak dlouho až dostala mat. Kdyby celé družstvo mělo takové štěstí jako Erik tak hrajeme snad o medailové příčky. Jako druhý dohrál Petr Martínek, který houževnatě vzdoroval  a  při vyrovnaném materiálu nabídl dokonce remízu. Jeho pozice, ale měla trhlinu v podobě volného postoupeného  soupeřova pěšce, kterého musel držet střelcem. Soupeř si došel pro Petrova pěšce na druhé křídlo a bylo po partii. Další bod připsal Pavel, který se svou pozicí nebyl až tak nadšený do doby než se mu povedlo využít soupeřovy slabé 8 řady  z vynucenou výměnou dam a otupení útočných snah. Potom došlo na koncovku, kterou jak Pavel říká umí a soupeře celkem v pohodě udolal. Další bod přidal náš matador Láďa, který za nás hrál druhé soutěžní kolo. Po několika letech se dostal k soutěžnímu utkání a je vidět, že ty šachy v něm pořád zůstaly. Soupeřka do něj bušila při nestejných rošádách  a v pozici kdy měla optickou, ale ne výraznou převahu, dostala nabídku remízy, kterou odmítla a hrála tvrdohlavě na výhru. Po přetažení struny se dostal  náš matador do sedla a koncovku zahrál  naprosto bravurně a využil aktivity svých figur k  udolání své soupeřky. Jirka si zopakoval svojí partií s Volčíkem, která se hrála před několika lety. Jirka obětoval 2 pěšce jako tenkrát, a snažil se využít aktivity svých figur. Soupeř se proti  té minulé partii v této pozici moc neorientoval, a postupně mu docházel čas a energie jak vzdorovat stoupajícímu tlaku. Jirka letos poprvé využil příležitosti soupeřových nehrajících figur a krále v centru šachovnice a vyhrál časem, i když pozice byla už taky jasná. Další bod jsem přidal já, když jsem soupeře obral o pěšce hned v zahájení a směřoval jsem do koncovky. V jednom okamžiku jsem viděl možnost zisku kvality, ale při vzpomínce jak jsem zavařil Pánovi z kvalitou méně jsem od této možnosti upustil a zadělal jsem si k ještě větším problémům, než jsem čekal. Dovolil jsem soupeři protihru na druhém křídle a svou hrou jsem vytvořil jeho volného pěšce do dámy. V tuto chvíli jsem měl zřejmě jistou již jen remízu. Po jeho nepřesnostech se mi podařilo získat jeho majoritního pěšce za jezdce a v tuto chvíli jsem měl 3 volné pěšce do dámy proti jezdci a připsal si bod. Pak už zbývala partie naší neporažené stálice  Petra, který hraje tak aby neprohrál a soupeř, i když si toho musel být vědom, se do něj pustil s vědomím, že všechno musí být poprvé. Jejich hra byla celkem nepřehledná, Petr hrající bílými byl celkem v pasívnější pozici, je to jeho styl a podle výsledků se mu nedá nic vytknout, čekal na soupeřův nepřesný tah. Ten na sebe nedal dlouho čekat a Petr získal pěšce a postupně ho uplatnil k výhře, i když soupeř mu kladl ještě všemožné nástrahy. Jako poslední dohrál černýma Vilda, soupeře obral o dva pěšce a bojoval o velmi kvalitní výhru. Jenže  přechod do  koncovky se mu moc nepovedl, přišel o jednoho pěšce a při blokované pozici a nestejných střelcích to byla jen remíza. Asi to nebude jen v barvách figur, i když Vilda vedoucí bílé kameny je určitě nebezpečnější než vedoucí černé. Pomohla by mu hlavně orientace v koncovkách tak jako mě. Tento výsledek nás hodně překvapil a  mohl nás i nakopnout do dalších kol, ale již je po soutěžích tak nám to snad vydrží do další sezony. Je vidět že herně naše družstvo  na tuto soutěž má jen by to chtělo mít vyrovnanější výkony od všech hráčů a ne jen občas překvapit.