Darkovičky konečně na kolenou !

    Jak už název napovídá, porazili jsme dnes neoblíbené Darkovičky na naší půdě 5:3. I když to tak ze začátku vůbec nevypadalo. Ale pojďme od začátku.

    Pánové z Darkoviček přijeli bez 1 hráče základu, ale i tak byli favorité oni. Jednak díky tomu, jak se nám proti nim špatně hraje, taky díky jejich výborným výsledkům z loňského roku, samozřejmě ELO mužstva mají větší, prostě vše bylo na straně soupeře. Jakou kdo bude mít formu, to ale nevěděl nikdo, protože to byl první zápas sezóny. Vše probíhalo v přátelském duchu a kdo otravoval, byly jen unavené ospalé mouchy. Darkovičky mají opravdu zkušený tým a je docela jedno, proti komu z nich hrajete.

    Začátek tomu nasvědčoval, když v naprosté tichosti po uběhnutí cca 30 – 40 min. rozhořely na všech šachovnicích velké boje. Samozřejmě ale všude trochu jinak.

    Jako první dohrál na 3.desce Jirka Pardy st., když se dohodli se soupeřem na remíze. Jirka ze začátku zkoušel svůj Skotský gambit, ale soupeř to znal a na špek Jirkovi neskočil, takže spravedlivá remíza, když se ani jednomu moc nechtělo do koncovky. Nedlouho na to skončil Jarda Souček. Ze začátku jsme se domlouvali, že dobře rozehraje zahájení a nabídne remiz. Jarda poslechl, dobře rozehrál, ale nestihl nabídnout remiz. Já to sice neviděl, ale podle soupeře tam někde udělal hrubku, nechal Jardovi figuru a v podstatě bylo po zápase. Soupeř ještě chvíli zkoušel najít nějakou protihru, když měl 2 věže proti 2 věžím a jezdci. Jarda ale zkušeně vše pokryl a navíc byla jen otázka času, než mu vyzobe všechny pěšce. Soupeř to vzdal. Hned na to skončil Luboš Havlíček, když nestačil na výborného hráček Marčíka. Co k tomu říct. Prohrát můžeme každý, ale asi by měl Luboš využít více času, který na partii má a lépe si vše promyslel.

    Pak jsem skončil já, když jsme se domluvili s p. Ličkou Alfonsem na remíze ve 27.tahu, když jsme měli oba na hodinách cca 15 min. do časové kontroly. Na partii jsem se poctivě připravoval celý týden, připravil jsem si nové zahájení, které mi soupeř zahrál, takže jsem si mohl vyzkoušet, jak mi to půjde naostro. Ale jak už to tak bývá, vše pak bylo jinak. Už od pátku mi nebylo dobře, přežívám na Coldrexech, když mi je střídavě dobře a zle. Ale na to se rozhodně nechci vymlouvat. Zahájení jsem podle mě zahrál dobře, hrálo se mi fajn, ale soupeř nehrál pasivně a jako bílý byl vždy o krok napřed. Pak mě překvapil, když udělal opačnou rošádu a já byl najednou bez plánu, vše připraveno  na útok tam ……, kde nic nebylo J. A co teď ? Bylo jasné, že se musím rozhodnout buď pro otevřený boj, kdy soupeř bude dobývat mého krále a já zkusím dobýt dříve jeho, ale nějak spíš instinktivně jsem cítil, že to není dobrá cesta. Pamatuji si, když jsem hrál s p.Ličkou před 2 lety, že velice rád ostře útočí. Ale že tím taky odkrývá jiné možnosti pro mě. Říkal jsem si, že ho nechám trochu se vyřádit a pokryju hrozby s tím, že si najdu cestu k obratu pak. Jenomže střední hru jsem moc nezvládl a podle mě jsem stál na prohru. Naštěstí soupeř si vybral cestu, kdy získává pouze 1 pěšce navíc, ale myslel si a vše tomu nasvědčovalo, že ho dotáhne na 8.řadu. No viděl jsem to už bledě. Stál jsem jako prase, nehrály mi věže, měl jsem sice 2 střelce proti 2 jezdcům, ale ti mu stáli oba uprostřed šachovnice, kdežto 1 můj střelec stál vynuceně na 8 řadě a bránil ve hře věži a s druhým to nebylo o nic lepší. Spotřeboval jsem spoustu času propočty hrozeb, které na mě číhaly. A že jich bylo ! Naštěstí pro mě se mi podařilo vyměnit 1 střelce za jezdce a najít skvělý tah dalším střelcem, kde jsem jednak bránil všechny pole, kde by mě mohl ohrozit jeho jezdec a taky jsem mohl beztrestně vzít toho pěšce na 7 řadě. A najednou to byl soupeř, kdo musel dávat pozor na slabiny. Už to bylo mnohem veselejší a cítit se lépe, šel bych optimisticky do koncovky střelce proti jezdci. Ale vypil jsem celý Coldrex a pořád mi nebylo dobře. Nabídl jsem remiz a soupeř ji přijal. Vzhledem k průběhu jsem za remízu rád a jsem rád, že jsem opravdu dnes VYBOJOVAL pro mužstvo půl bodu.